„Systémová sklerodermie mi obrátila život naruby,“ říká Lenka

Navštívila proto svého praktického lékaře, který jí sdělil, že má s největší pravděpodobností revmatoidní artritidu. Její stav se ale ani po nasazení léků nelepšil. „Stačilo, abych vyšla schody do bytu, a už jsem nemohla popadnout dech. Měla jsem oteklý obličej a ruce, konečky prstů mi zmodraly, zhoršila se mi jemná motorika, špatně se mi pohybovalo, vstávání a sedání byl problém, měla jsem bolesti,“ popisuje Lenka a pokračuje: „Pracovala jsem v textilní firmě, takže ruce byly mým hlavním pracovním nástrojem, který mi ale vypověděl službu. Skončila jsem proto na neschopence.“ Kvůli dušnosti a špatné pohyblivostí přestala sportovat, začala přibírat, k tomu se přidaly problémy se štítnou žlázou. Nakonec se Lenka rozhodla přejít k jinému lékaři, který ji pro jistotu poslal na podrobnější vyšetření do Revmatologického ústavu v Praze. „Tam mi už na první pohled revmatolog řekl, že mám asi systémovou sklerodermii, a rovnou mě hospitalizoval. Po porovnání mého současného vzhledu se staršími fotografiemi a po řadě testů mi po třítýdenním pobytu diagnózu potvrdil,“ vypráví Lenka.
O systémové sklerodermii do té doby neslyšela. Když ale zjistila, že jde o velmi vážnou nevyléčitelnou autoimunitní nemoc, která oslabuje v podstatě všechny orgány v těle, byl to pro ni šok. „Vzhledem k tomu, jak se mi za rok zhoršil zdravotní stav, mi bylo jasné, že se budu muset vzdát většiny věcí, které jsem milovala.

Kvůli koronavirové epidemii Lenka moc nechodila ven, protože lidé s autoimunitními chorobami, kterou systémová sklerodermie je, patří do ohrožené skupiny. „Ze začátku jsem nechodila vůbec nikam, jenom na balkon. Nákupy a vše ostatní obstarával syn s přítelem,“ vysvětluje Lenka a dodává: „Když se situace uklidnila, tak jsem začala občas chodit na procházku se psem nebo do malého obchůdku s potravinami kousek od našeho bytu, ale i nadále zůstávám opatrná, protože jakékoli respirační onemocnění by pro mě mohlo být velmi nebezpečné.“