1. Co je to vzteklina?

Vzteklina je zoonotické virové onemocnění, které se vyskytuje u divokých i domácích zvířat. Tato viróza napadá centrální nervovou soustavu savců (včetně člověka) a jakmile se její příznaky rozvinou, bývá u člověka i u zvířat téměř vždy smrtelná.

2. Jaké jsou dopady vztekliny?

Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí vzteklinu mezi nejzhoubnější infekční onemocnění na světě.  Podle odhadů vzteklina zabije 160 osob denně (tedy jednu oběť každých 9 minut), z čehož polovinu tvoří děti.¹ Endemická je ve více než 150 zemích a ohrožuje převážně osoby z nízkopříjmových komunit. Více než 95 % případů je hlášeno v Asii a Africe¹. Světová aliance pro kontrolu vztekliny (GARC) odhaduje globální ekonomickou zátěž způsobenou vzteklinou na 8,6 miliard dolarů ročně.²

I přes tato čísla však platí, že pomocí vhodné vakcinace a osvěty lze vzteklině zcela předcházet.

3. Jak se vzteklina přenáší?

Virus vztekliny se přenáší mezi zvířaty (a také ze zvířete na člověka) těsným kontaktem se slinami infikovaného zvířete – obvykle kousnutím, škrábnutím či olizováním porušené pokožky či sliznic. Nejběžnějším zdrojem viru a příčinou více než 95 % lidských úmrtí na vzteklinu jsou psi.³ Jako rezervoár viru vztekliny často slouží také populace divokých zvířat. Hlavním rezervoárem nákazy jsou ve východní Evropě psíci mývalovití a lišky, v Severní Americe skunkové a netopýři, v Africe a Asii šakalové a promyky, v Latinské Americe netopýři, v Portoriku a na dalších karibských ostrovech promyky a v Jižní Koreji (případně i v dalších zemích regionu) psíci mývalovití.

Přímým kontaktem se vzteklými zvířaty se mohou infikovat pet zvířata (domácí mazlíčci). Stejnou cestou (a také prostřednictvím nakažených mazlíčků) mohou být infikováni i lidé.

U obou způsobů nákazy (od divokých i domácích zvířat) je nejlepší ochranou před touto smrtelnou nemocí očkování zvířat.

4. Jaké jsou příznaky vztekliny?

Jakmile se příznaky onemocnění projeví, bývá již vzteklina téměř vždy (u lidí i u zvířat) smrtelná. Diagnóza vztekliny pouze z klinických důvodů je obtížná a často nespolehlivá.

Nejspolehlivějšími příznaky vztekliny jsou u zvířat prudké změny chování a nevysvětlitelná progresivní paralýza. Nakažená zvířata mohou projevovat rozrušené, agresivní chování a/nebo letargii a paralýzu.

U člověka mohou počáteční příznaky vztekliny zahrnovat bolesti hlavy, horečku, úzkost a brnění či změny citlivosti v okolí místa kousnutí. Ve většině případů se nemoc vyznačuje i dilatací zornic, neobvyklou citlivostí na zvuk, světlo a změny teploty a také záchvaty, halucinacemi a hydrofobií – křečemi při doteku nebo pouhém spatření vody.

Později vzteklina u zvířat i u lidí postupuje od paralýzy ke kómatu a nakonec smrti.

5. Jak se vzteklina diagnostikuje?

Vzteklinu lze diagnostikovat:

• Pomocí anamnézy osoby (případně zvířete), která byla buď pokousána, nebo v těsném kontaktu se zvířetem podezřelým z nákazy
• Zachycením velmi raných příznaků

Potvrzení diagnózy je však (stejně jako u zvířat) možné pouze post mortem.

6. Co dělat při podezření, že jste vy nebo váš mazlíček byli vystaveni nákaze vzteklinou?

V případě podezření na kontakt osoby nebo domácího mazlíčka s nakaženým zvířetem může včasný zásah onemocnění zabránit. Prvním krokem je okamžité ošetření rány. Důkladně ji asi 15 minut vymývejte a vyplachujte vodou s mýdlem či detergentem, poté aplikujte virucidní přípravek, jako např. 70% alkohol/etanol, tinkturu či roztok jódu. Šití rány odložte na co možná nejpozdější dobu.

Neprodleně vyhledejte lékaře, který rozhodne o nasazení postexpoziční profylaxe nebo preventivní léčby pro zabránění rozvoje vztekliny u pacienta.

Následná opatření ohledně vzteklého zvířete zajistí veterinář.

7. Lze vzteklině zabránit?

Vhodnou vakcinací a osvětovými programy lze vzteklině stoprocentně zabránit.  Předcházet jí můžeme:

• Redukcí či eliminací infekce u zdroje prostřednictvím  hromadného  očkování rezervoárových populací (psů a volně žijících zvířat)
• Očkováním domácích zvířat, která jsou ve styku s člověkem (v případě vysoce rizikové expozice i hospodářských zvířat)
• Prevencí a léčbou lidských pacientů (vakcinace, podávání antirabických imunoglobulinů)

Hlavními partnery v globálním boji se vzteklinou mohou být majitelé pet zvířat  a veterináři, kteří zajistí jejich očkování.

8. Jak vážnou hrozbou je vzteklina dnes?

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že ročně na vzteklinu zemře 59 000 osob (160 denně) a zhruba 15 milionů osob je léčeno po expozici zvířaty, podezřelými z nákazy vzteklinou.⁴

Nejvíce vzteklina ohrožuje nejchudší světové regiony, Afriku a Asii, kde není očkování domácích psů široce prováděno a přístup k léčbě po expozici je omezený.⁴ V nejvíce postižených zemích zůstává vzteklina notoricky zanedbávanou a nedostatečně ohlášenou chorobou, zejména proto, že zdravotní péče v těchto regionech bývá velmi omezená a většina obětí zemře doma.⁴

Ve vyspělejších zemích (včetně těch, které se považují za vztekliny prosté) zůstává vzteklina hrozbou kvůli pohybu zvířat z jiných oblastí.

Světová aliance pro kontrolu vztekliny (GARC) také vyčíslila ohromnou globální finanční zátěž, dosahující ročně 8,6 miliardy dolarů.² Převážnou většinu tohoto břemene nese Afrika (36,4 %) a Asie (59,6 %). Tyto náklady tvoří:²

• Předčasná úmrtí, způsobující ztrátu produktivity (55 %)
• Postexpoziční léčba (20 %)

9. Jaká je naše role v boji se vzteklinou?

Se svou nabídkou vakcín pro prevenci nákazy domácích mazlíčků, hospodářských i volně žijících zvířat stojí Boehringer Ingelheim v čele světového úsilí o prevenci a management vztekliny. Pevně věříme, že pro kontrolu a eliminaci vztekliny je nutné spojit síly a úzce spolupracujeme s veterináři, majiteli pet zvířat, vládními i nevládními organizacemi, zdravotnickými orgány a dalšími zainteresovanými stranami po celém světě, abychom společně zabránili šíření této nemoci.

10. Prevence vztekliny vyžaduje úsilí globální komunity

Proto spojujeme síly s veterináři, majiteli pet zvířat  i významnými odbornými a zdravotními organizacemi a vedeme boj se vzteklinou po celém světě. 

Odkazy

1. www.who.int/rabies/en/ [Naposledy navštíveno 24/07/2019]
2. Hampson K, et al. (2015). PLoS Neglected Tropical Diseases;9(4):e0003709.
3. www.who.int/rabies/about/en/ [Naposledy navštíveno 24/07/2019]
4. https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/rabies [Naposledy navštíveno 24/07/2019]